Nejčastější nemoci králíků a jejich prevence

Přestože se u králíka může vyskytnout jen několik málo onemocnění (v porovnání se psy a kočkami), samozřejmostí je snaha o udržení dobrého zdravotního stavu. Nakažlivé jsou ty nemoci, které jsou vyvolány choroboplodnými zárodky (viry, bakterie, paraziti, plísně) a šíří se mezi zvířaty.

 

Nakažlivé nemoci se mohou šířit přímo kontaktem s nakaženým zvířetem (dotykem s kůží, sekrety a exkrety aj.) anebo nepřímo. Nepřímou formu šíření není rado podceňovat, neboť přenos probíhá přes infikované krmivo, napájecí vodu, stelivo, ale také chovatelské pomůcky či oděv chovatele.

Nejčastější nakažlivé nemoci králíků

Nejčastěji se objevují níže uvedené onemocnění:

Králičí mor (RHD, VHD, hemorrhagická septikémie králíků)

Virové rychle probíhající onemocnění králíků, které se rychle šíří, má vysokou nemocnost a mortalitu. Přenos je přímý anebo nepřímý. Častým popisem chovatelů je náhlý úhyn králíka za příznaků dušení, přičemž může vytékat nesražená krev z nosu. Při pitvě se zjišťují krváceniny na orgánech s převahou patologických změn na játrech. V roce 2017 byla v ČR diagnostikována nová forma nemoci, tzv. RHDV2. Léčba neexistuje.

Účinnou prevencí je vakcinace podle schématu výrobce vakcíny. V praxi chovu se osvědčuje očkovat chovné králíky dvakrát do roka.

Při králičím moru je často popisovaný náhlý úhyn

Obr. 1: – Při králičím moru je často popisovaný náhlý úhyn 

Myxomatóza

Virové rychle probíhající onemocnění, které je typické tvorbou patologických změn na kůži a vysokou horečkou. Přenos je přímý anebo nepřímý (předně přes krev sající hmyz). Po několika dnech od nakažení se dostavují obecné příznaky onemocnění později doprovázené charakteristickou tvorbou tzv. myxomů v kůži králíků, především na hlavě. Výskyt nemoci je spjat s kulminací bodavého hmyzu. V nedávné době se ČR setkáváme s méně výraznými klinickými projevy, kdy se větší část jedinců je schopna uzdravit, avšak jim zůstávají jizvy po myxomech. Léčba se neprovádí.

Účinnou prevencí je vakcinace podle schématu výrobce vakcíny. V praxi chovu se osvědčuje očkovat chovné králíky dvakrát do roka.

Encefalitozoonóza

Onemocnění způsobené jednobuněčnou plísní (mikrosporidií) Encephalitozoon cuniculi. V ČR se tato nemoc v nedávné době diagnostikovala častěji, zejména u pet králíků. Obecně bylo prokázáno, že původce si po poměrně dlouhou dobu nese významná část králíků – bez zjevných patologických projevů. Klinické příznaky nemoci jsou spjaty především se stresem a větším zatížením organizmu (např. letní teploty, extrémní mrazy, vyčerpání, rekonvalescence po nemoci, březost a odchov mláďat aj.). Hlavním klinickým projevem je zvrácení hlavy na bok (což ústí v nepravidelný pohyb, v koncové fázi pohyb není možný) a postižení ledvin. Léčba existuje, avšak je dlouhodobá a nejistá, zejména pokud se terapie zahájí později.

 Neurologické příznaky při encefalitozoonóze

Obr.2: Neurologické příznaky při encefalitozoonóze

Kokcidióza

Je parazitární onemocnění způsobené střevními kokcidiemi – jednobuněčnými parazity rodu Eimeria. Vývojová stadia se přenášejí pozřením výkalů. Kritický věk pro nakažení mláďat je 5 – 7 týdnů. Nemocná mláďata jsou apatická, nahrbená, dehydratovaná, s pilovitým hřbetem a vrzají zuby. Kokcidióza lze v počáteční fázi nemoci léčit, u pokročilejších stavů je prognóza nepříznivá. Prevencí je správná výživa a udržování dobré hygieny prostředí.

Ušní svrab

Je parazitární onemocnění způsobené prašivkou králičí (Psoroptes cuniculi), které se vyznačuje krustózním zánětem ucha a zevního zvukovodu a úporným svěděním. Přenáší se přímo i nepřímo. Léčí se příslušnými antiparazitiky.

Dravčíkovitost

Je parazitární onemocnění způsobené dravčíkem Cheyletiella parazitovorax, přičemž vzniká šupinovitý zánět kůže v oblasti hřbetu a zádi. Moderní odborné publikace považují dravčíka za spíše jen komenzála, přičemž k jeho přemnožení a parazitizmu dochází při oslabení organizmu. Přeniší se přímo i nepřímo. Typicky bývá nemoc nacházena spíše u starších králíků. Léčba je podobná jako u ušního svrabu.

Králičí syfilis

Je bakteriální, chronické onemocnění způsobené spirochétou Treponema cuniculi, které je typické tvorbou krustózních změn na kůži a sliznici pohlavních orgánů, později i na hlavě a uších. Nemoc má vleklý průběh, klinické projevy se mohou projevit až po 2 měsících od nakažení (převážně přímo při koitu, diskutovány jsou i jiné cesty přenosu). Nemoc je léčitelná pomocí injekčně podávaných antibiotik. Prevencí je kontrola zdraví králíků před připařováním.

Králičí rýma

Je bakteriální onemocnění s různou dobou průběhu s převahou respiratorních problémů. Za zásadní se označuje působení bakterie Pasteurella multocida (pasteurelóza), avšak téměř vždy je stav doprovázen patologickým působením i jiných bakterií. Řada těchto druhů přirozeně osídluje dýchací cesty králíka, a vykazuje patologické působení až při oslabení organizmu (vyšší koncentrace čpavku ve vzduchu, vyšší vlhkost, přeplněná kapacita kotců, smíšené skupiny králíků z odlišných chovů apod.). Mezi další příznaky může patřit i tvorba abscesů v kůži anebo ve vnitřních orgánech. Nemoc se přenáší přímo i nepřímo. Kapénkovou infekcí však jen na krátkou vzdálenost (konkrétní chov). Léčba existuje, avšak je komplikovaná.

Diagnóza nemoci a léčba

Stanovení diagnózy a léčba nemocných králíků je v kompetenci veterinárního lékaře.

Z výše uvedeného popisu nemoci vyplývá, že řada onemocnění králíků je vyvolána či komplikována nesprávnými postupy v ustájení, krmení a zacházení s králíky. Proto by přístup k udržení dobrého zdraví králíků by měl být komplexní, tzv. preventivní medicína, kdy chovatel by měl zabezpečit optimální úroveň výživy, zootechniky a zoohygieny podložený pravidelnou veterinární péčí. Takovým přístupem se daří preventivně působit proti vybraným nemocem králíků.

 Zdravý králík

Obr. 3: Zdravý králík