Králík vs. zajíc

Řád zajícovci (někdy překládáno poněkud nešťastně jako zajíci), odborně Lagomorpha, jsou taxonomickou skupinou malých savců. Výše zmíněný řád zahrnuje dvě čeledi – zatímco pišťuchy se řadí k vzácným a ohroženým druhům, vybraní zástupci čeledi zajícovití byli zčásti či zcela (králík divoký) domestikováni a chovají se v zajetí. Přestože zajíci i králíci mají morfologické odlišnosti dané jejich vývojem, v očích řady současníků vyvolávají zmatení kvůli podobnosti jejich zevnějšku.

Domestikace králíků

Zdomácnění králíka divokého proběhlo již ve starověku, byť se obecně řadí mezi nejpozději domestikované druhy. Významnou roli v tomto procesu sehrály římské posádky a následně francouzské kláštery. Domestikovaný druh, králík divoký, se zcela uzpůsobil lidské společnosti a péči.

Odhaduje se, že na světě existuje asi 180-200 plemen králíka domácího lišících se velikostí, tvarem tělesných partií, typem a délkou srsti apod. Králík se na historickém území dnešní ČR vyskytoval nejpozději od 15. století, původně jako nová lovný zvěř. Značný význam však měl jeho domácí chov a šlechtění.

Naproti tomu zajíc polní nebyl nikdy zcela domestikován. Určité skupiny zajíců využívané např. v myslivosti či výzkumu mohou být domestikovány zčásti, zejména pro účely reprodukce a následné reintrodukce.

Rozdíl mezi králíkem a zajícem

Králík divoký má velikost přibližně 40 cm a dosahuje hmotnosti okolo 2 kg. Má kratší a kulatější tělo. Uši měří jen asi 8 cm. Původně pocházeli z Pyrenejského poloostrova a severní Afriky, dnes se s nimi lze ve volné přírodě setkat i ve středná a východní Evropě.

Zajíc polní dosahuje velikosti 50–70 cm a hmotnosti až 6 kg. Má vyšší postavu s tenkými, ale rychlými končetinami. Uši jsou výrazně dlouhé, zakončené výraznou černou špičkou. Přirozeně se vyskytuje v širokém areálu Evropy a zčásti osidluje i Asii.

Biologie rozmnožování

Březost u králíka trvá přibližně 30 dní s intervalem 29–32 dní. Králíci žijí v norách se spletitými chodbami. V takové i králice vrhne mláďata, která jsou tzv. altriciálního typu – tedy bezsrstá, nevidí, neslyší a nemají vyvinutou termoregulaci. Králice je po nakojení zanechává v hnízdě vystlaném chlupy a navrátí se až příští den. Králíci jsou společenská zvířata a žijí v koloniích (1 samec a několik samic) s ustanovenou hierarchií. Preferují nižší polohy a sušší klima s pískovými půdami.

Březost zajíce trvá asi 42 dní, po které zaječice vrhá 2 až 5 mláďat. Ta jsou tzv. prekociálního typu – jsou zcela osrstěná, vidí, slyší a mají vyvinutou termoregulaci. Prakticky ihned mohou následovat matku z pelechu, který si staví na povrchu prostředí. Zajíci jsou samotáři a mimo dobu páření žijí samostatně.

Plemeno zaječí

Zaječí – co je to?

Plemeno králíka domácí zvané zaječí (Za) se vzhledem podobá zajíci polnímu. Váží asi 4,5 kg, má dlouhé klenbovité tělo a tenké a dlouhé končetiny. Jedná se pouze o staré plemeno králíka domácího vzniklé v Anglii dlouhodobým výběrem původně jatečních králíků z Belgie. I proto je v zahraničí často znám jako Belgian Hare. Plemeno zaječí rozhodně není výsledkem bastardizace (tzn. mezidruhového křížení), neboť králík se zajícem se nepáří, což bylo opakovaně ověřeno i experimentálně.

Aktualita

E-book

E-book Nosnice zdarma