Zkušenosti z chovatelské praxe

Africký pštros byl zdomácněn ve druhé polovině minulého století v Jižní Africe. Od roku 1993 se domestikovaní pštrosi chovají pro maso, kůži a peří také na českých farmách. Jak probíhá snáška a líhnutí? A jaké jsou nejčastější problémy u pštrosů?

Chov pštrosů

Pokud se jedná o vlastní chov, pštrosi se chovají v párech, ve skupinách nebo tzv. triádách jednoho pštrosa se dvěma pštrosicemi. Snáškové období začíná brzy na jaře a trvá do konce srpna, přičemž pštrosice během sezóny snese až 80 vajec.

Snáška vajec a líhnutí

K nastartování toku, páření a následné snášky vajec se osvědčují tzv. reprogranule, v nichž je optimalizovaný poměr potřebných živin, včetně minerálních látek a vitamínů. Aby se u pštrosích slepice podnítila delší snáška, ponechává se v hnízdě jen malý počet vajec.

Snesená vejce o délce 14 až 18 cm, šířce 12 až 15 cm a průměrné hmotnosti 1,5 kg se skladují v temnu při teplotě nepřevyšující 15 °C nejdéle deset dnů. Po důkladném mechanickém očištění a dezinfekci se umísťují do předlíhně, kde jsou při teplotě 36,1 °C a vlhkosti 20 % čtyřicet dnů. Na zbývající dva dny inkubace se přemísťují do dolíhně s o něco nižší teplotou.

Po vylíhnutí se kuřata ponechají v líhni dokud neoschnou a po dezinfekci pupku se přemísťují do odchovny pod infralampy, pod nimiž se udržuje teplota v rozmezí od 30 do 35 °C. Teplota se denně snižuje o jeden až dva stupně až na konečných třiadvacet stupňů, které je nutné udržet zvláště během noci a při studeném počasí, aby pštrosí kuřata neprochladla.

Nejčastější problémy

Zdraví je, stejně jako u jiných hospodářských zvířat, předpokladem ekonomického chovu. Největší ztráty jsou u kuřat do jednoho měsíce věku. Podle výsledků Státního veterinárního ústavu v Praze Lysolajích se ve většině případů jedná o polyfaktoriální onemocnění doprovázené záněty tenkého střeva, dýchacích orgánů, žaludku a končetin. Spolupodílejí se na něm infekce virového a bakteriálního původu, řada plísní a parazité. Z infekcí vyvolaných prvoky je to více než deset nejrůznějších střevních, orgánových a krevních parazitů a minimálně stejný počet většinou střevních parazitických červů v podobě nematodů a helmintů.

Odbyt produkce

Jateční pštrosi se vykrmují do deseti až čtrnácti měsíců věku, kdy dosahují hmotnosti okolo 90 kilogramů. Z jatečného trupu se těží pouze svalovina ze stehen, která se při bourání rozděluje na steakové a gulášové maso a dále na malý a velký filet.

Ekonomika chovu pštrosů se dá vylepšit i prodejem kůže, o níž mají zájem výrobci luxusní obuvi, kabelek, tašek, oděvů, peněženek a dalších doplňků. Také peří pštrosů se svou zvláštní strukturou nachází uplatnění v řadě luxusních módních doplňků.

V neposlední řadě se dají v kuchyni zhodnotit i pštrosí vejce připravovaná na různé kulinářské způsoby. Asi třímilimetrové skořápky z pštrosích  se používají buď celé pro výrobu ozdobných předmětů, nebo jako úlomky, z nichž se dělají třeba doplňky ke šperkům.

Chov pštrosů v České republice

Podle posledních údajů z evidence Českého svazu chovatelů pštrosů se u nás v roce 2018 chovalo 1596 běžců, z nichž bylo 1328 pštrosů dvouprstých, 210 nanduů a 58 kusů emu. Ze 190 evidovaných chovatelů se však jen pětice z nich zabývá chovem běžců pro komerční účely.  

Pštrosí farma Studánka, kterou od roku 2001 v Židovicích u Roudnice nad Labem provozují manželé Lukáš a Eva Krejných, je vzorovým příkladem jak produkci této u nás této netradiční komodity finalizovat. V areálu rodinné farmy s chovem čtyř set běžců je vybudované zázemí jak plemenné ptáky, tak pro odchov a výkrm pštrosat, včetně porážkové kapacity. Z ročního objemu jateční produkce však většinu masa (asi 60 procent) prodávají do supermarketů v zahraničí. Pro domácí klientelu nabízí maso ve vlastní prodejně. Přestože se velmi podobá hovězímu, a v různých testech je pštrosí maso dokonce lepší než maso rybí, v Česku se stále považuje za exotiku a zájem o něj příliš neroste.