Chov a výkrm pštrosů

Ještě před pětadvaceti lety by jen málokdo uvěřil, že se u nás budou pštrosi běžně chovat jako hospodářská zvířata. Dnes už však nejsou pštrosí farmy žádnou raritou a zájem o jejich chov stále roste. Důvodem je nejen atraktivita těchto impozantních ptáků, ale také kvalitní pštrosí maso, hodnotná pštrosí vejce a další produkty. Jaké druhy běžců jsou pro chov nejvhodnější a čím je správně krmit?

Chov těchto největších zástupců ptačí říše se rozšířil z afrického kontinentu, kde vznikly první pštrosí farmy s domestikovanými ptáky, také na další světadíly, včetně USA a Evropy. Dá se tak předpokládat, že zdomácnělého afrického zástupce běžců čeká jiný osud, než jaký potkal již před pár stoletími vyhubené ptačí obry z Madagaskaru. 

Pštrosi a další běžci

Chov pštrosů se rozšířil z Afriky, kde vznikly první farmy s domestikovanými jedinci, do USA i Evropy. Nejvýznamnějším druhem je africký pštros dvouprstý, ale v chovech se lze setkat také s jihoamerickým nandu nebo s australským druhem známým jako pštros emu (správně emu hnědý).

Všichni tito ptáci patří do nadřádu běžců. Jsou to nelétaví ptáci, kteří se pohybují výhradně pomocí silných a dlouhých nohou. Typickými znaky běžců jsou paleognátní stavba lebky, specificky utvářená pánev, nerovnoměrné opeření těla a také zvláštní způsob rozmnožování – o vejce i mláďata často pečuje samec. Právě jejich silné končetiny jim umožňují vyvinout vysokou rychlost a dobře se přizpůsobit různým podmínkám prostředí.

Vhodné krmení pro pštrosy

Přestože jsou pštrosi často považováni za býložravce, ve volné přírodě přijímají také hmyz, drobné obratlovce nebo ptačí vejce. Z rostlinné potravy vyhledávají především listy dvouděložných rostlin, semena a bobule.

V podmínkách farmového chovu se dospělým ptákům podávají kompletní granulovaná krmiva, která jsou nutričně vyvážená a odpovídají jejich potřebám. Krmnou dávku je vhodné doplnit čerstvou zelenou pící, zeleninou, jablky nebo okopaninami. Dostatek vlákniny podporuje správnou funkci trávicího systému.

Kuřata a mladá zvířata mají vyšší nároky na obsah bílkovin, které jsou nezbytné pro rychlý růst. Důležitý je také přísun minerálních látek, zejména vápníku a fosforu, a to nejen pro správný vývoj kostry, ale i pro kvalitní skořápku, pokud jsou chovány nosné samice produkující pštrosí vejce.

Pštrosi ke správnému trávení potřebují drobné kamínky nebo písek, které jim pomáhají mechanicky rozmělňovat potravu ve svalnatém žaludku. Pokud nemají přístup k přirozenému zdroji, je nutné podávat grit. Samozřejmostí je trvalý přístup k čerstvé vodě, jejíž spotřeba se odvíjí od teploty prostředí i typu krmiva.

Běžci chovaní na farmách a v hobby chovech

Africký pštros dvouprstý

Z hospodářského hlediska je nejvýznamnějším druhem africký pštros dvouprstý. Dospělí jedinci mohou dosahovat hmotnosti až 150 kg a patří mezi největší žijící ptáky na světě. Přestože nejsou schopni letu, handicap kompenzují výborným zrakem, sluchem a rychlostí – na krátkou vzdálenost dokážou běžet rychlostí přes 50 km/h.

Samec má typické černobílé zbarvení s výraznými pery na křídlech a ocase, zatímco samice je hnědošedá. Krk a nohy jsou téměř bez peří. Pštrosata rychle rostou – v šesti měsících mohou vážit až 50 kg a během dalšího půlroku svou hmotnost téměř zdvojnásobí. Samice pohlavně dospívají ve dvou až třech letech, samci přibližně o rok později.

Hlavním produktem chovu je kvalitní pštrosí maso, které je ceněno pro nízký obsah tuku, vysoký podíl bílkovin a příznivé nutriční hodnoty. Vedle masa mají ekonomický význam také pštrosí vejce, kůže a peří.

Nandu pampový

Menším druhem vhodným pro farmový i hobby chov je nandu pampový, pocházející z jihoamerických stepí a savan. Váží obvykle do 30 kg a je tedy podstatně lehčí než africký pštros. Zbarvení je šedohnědé, samice bývá světlejší než samec. Z hlediska nároků na krmení a způsobu života se však od většího příbuzného výrazně neliší.

Zajímavostí je existence volně žijící populace nandu v severním Německu, kde se ptáci rozšířili po úniku z farmy a úspěšně se adaptovali na místní podmínky.

Emu hnědý

Dalším chovaným druhem je emu hnědý, často laicky označovaný jako pštros emu. Tento australský běžec dosahuje hmotnosti kolem 50 kg. Má hnědavé, splývavé peří a na krku modravě zbarvenou kůži. Emu se dobře přizpůsobuje klimatickým podmínkám střední Evropy a je relativně nenáročný na chov i krmení.

Stejně jako u afrického pštrosa je i zde předmětem zájmu maso a vejce, přičemž chov může být zajímavou alternativou diverzifikace zemědělské produkce.

Perspektiva chovu

Chov pštrosů a dalších běžců představuje zajímavou kombinaci netradičního hospodářství a produkce vysoce hodnotných potravin. Ať už jde o pštrosí maso, velká a výživná pštrosí vejce, nebo chov druhu, jako je pštros emu, správná výživa a vhodné podmínky ustájení jsou základem úspěchu. Při dodržení zásad správné péče se mohou tito impozantní ptáci stát stabilní a perspektivní součástí moderní farmy i menšího hobby chovu.