Mezi plemeny ovcí jsou ve výživě výrazné rozdíly. Jsou dané šlechtěním ovcí na jiný užitek – maso, mléko nebo kombinaci více vlastností.

Tyto rozdíly ovlivňují nejen potřebu energie a bílkovin, ale také to, jak zvíře využívá minerály z krmiva.

Masná, mléčná, vlnařská a kombinovaná plemena

Masná plemena

Typickými zástupci jsou suffolk, texel nebo charollais. Tato zvířata jsou šlechtěná na rychlý růst jehňat, tvorbu svaloviny, dobré zhodnocení krmiva. Z výživového pohledu to znamená, že mají vyšší nároky na energii (aby rostla svalovina), dostatek kvalitních bílkovin, pravidelný přísun minerálů pro vývoj kostry a svalů. Pokud krmivo nestačí, projeví se to poměrně rychle na růstu.

Mléčná plemena

Například lacaune nebo východofríská ovce. U mléčných ovcí je hlavním produkčním procesem laktace (tvorba mléka), která je energeticky velmi náročná.. Kromě energie mají vyšší potřebu bílkovin, vápníku a fosforu. Pokud krmná dávka neodpovídá, dochází k rychlému hubnutí bahnic, poklesu mléčnosti, zhoršení kondice a plodnosti.

Vlnařská plemena

Plemena šlechtěná na produkci vlny, například merino, mají ve srovnání s masnými nebo mléčnými ovcemi odlišné nároky na výživu. Vlna je tvořena především keratinem (strukturální bílkovina tvořící vlnu, srst nebo rohovinu), proto je důležitý dostatek kvalitních bílkovin a některých stopových prvků. Významnou roli hraje zejména měď a zinek, které se podílejí na zdraví kůže, pigmentaci a kvalitě vlny. Nedostatečná výživa se může projevit snížením produkce vlny, zhoršením její jemnosti, pevnosti nebo změnou zbarvení. Energetické nároky bývají zpravidla nižší než u mléčných plemen, dlouhodobě však musí být zajištěn dostatečný přísun živin podporujících růst a kvalitu vlny.

Kombinovaná plemena

Kombinovaná plemena nejsou zaměřena na jeden konkrétní produkční směr, a proto jejich nároky na výživu bývají vyrovnanější než u vysoce mléčných nebo intenzivně masných plemen. Přesto kvalita krmné dávky významně ovlivňuje jejich růst, reprodukci i celkovou užitkovost.

Další faktory ovlivňující rozdíly ve výživě plemen

Růstová intenzita

Mezi plemeny ovcí existují výrazné rozdíly v rychlosti růstu jehňat. U masných plemen je růst geneticky nastaven na vysokou intenzitu, zatímco u mléčných a kombinovaných plemen probíhá pomaleji. Tato odlišnost se přímo promítá do nároků na energii a bílkoviny v krmné dávce, protože rychle rostoucí zvířata potřebují stabilní a vyšší přísun živin pro tvorbu svalové hmoty a kostry.

Reprodukční schopnost

Dalším rozdílem mezi plemeny je reprodukční potenciál, tedy plodnost, sezónnost říje a počet narozených jehňat. Vysoce plodná plemena (romanovská ovce, východofríská ovce) mají vyšší nároky zejména v období před připouštěním a v rané fázi březosti, kdy je zásadní dobrá tělesná kondice bahnice. V této souvislosti je důležitý nejen dostatek energie, ale také minerální látky, především selen a zinek, které se podílejí na reprodukční funkci a celkové vitalitě organismu.

Odolnost vůči výkyvům výživy

Jednotlivá plemena se liší také schopností reagovat na kolísání kvality krmiva. Některá intenzivně šlechtěná plemena (suffolk, texel) jsou citlivější a jejich užitkovost rychle klesá při dlouhodobém podhodnocení výživy. Naopak extenzivní typy ovcí (šumavská ovce, romanovská ovce) obvykle lépe tolerují variabilní kvalitu pastevního porostu nebo krmných dávek, aniž by docházelo k výraznému okamžitému poklesu produkce. Dlouhodobě však i u nich platí, že nedostatečná výživa se projeví na kondici, reprodukci i užitkovosti stáda.

Minerální látky

U ovcí platí, že některé prvky mají velmi úzké rozmezí mezi nedostatkem a toxicitou.

Měď (Cu)

U ovcí nejcitlivější prvek. Podílí se na krvetvorbě, pigmentaci vlny, funkci nervové soustavy a enzymatických procesech (biochemické reakce v těle). Nicméně ovce mají omezenou schopnost její regulace. Měď se ukládá v játrech (depozice = hromadění), při překročení limitu může dojít k náhlému uvolnění do krve a následně dochází k rozpadu červených krvinek. Tento stav je známý jako otrava mědí a může končit úhynem bez výrazných předchozích příznaků. Ovce jsou výrazně citlivější na nadbytek mědi než kozy, proto je důležité zbystřit při používání minerálních doplňků a nepodávat ovcím krmiva nebo lizy určené pro kozy či skot. Využitelnost mědi navíc ovlivňují také další prvky, zejména molybden, síra a železo, které mohou v bachoru snižovat její vstřebávání.

Selen (Se)

Je součást antioxidačních enzymů (chrání buňky před poškozením), důležitý pro imunitu a reprodukci. Jeho nedostatek vede k slabosti jehňat a problémům s plodností.

Zinek (Zn)

Zinek ovlivňuje kvalitu kůže a vlny, je důležitý pro hormonální rovnováhu a podporuje imunitní systém.

Vápník a fosfor (Ca a P)

Vápník a fosfor patří mezi nejdůležitější minerální látky v organismu ovcí. Podílejí se na tvorbě a pevnosti kostí, správné funkci svalů i nervové soustavy. Zvýšené nároky na jejich příjem mají především rostoucí jehňata a mléčná plemena během laktace. Důležitý není pouze jejich obsah v krmné dávce, ale také vzájemný poměr. Dlouhodobá nerovnováha může vést ke zpomalení růstu, poruchám vývoje kostry nebo metabolickým onemocněním.

Železo (Fe)

Železo je nezbytné pro tvorbu hemoglobinu (krevního barviva zajišťujícího přenos kyslíku v organismu). Jeho nedostatek se u ovcí v běžných podmínkách vyskytuje poměrně vzácně, problémem bývá častěji nadbytek. Zvýšený obsah železa v krmivu nebo vodě může snižovat využitelnost dalších minerálních látek, zejména mědi a zinku.

Jód (I)

Jód ovlivňuje funkci štítné žlázy a metabolismus. Jeho nedostatek se projevuje poruchami reprodukce a slabými jehňaty.

Jedna směs nemusí vyhovovat všem

V malochovech se často používá jedna směs pro celé stádo. Tento přístup je praktický, ale ne vždy odpovídá rozdílným potřebám jednotlivých plemen. Rozdíly mezi masnými, mléčnými, vlnařskými a kombinovanými plemeny se promítají nejen do potřeby energie a bílkovin, ale také do požadavků na minerální látky a jejich citlivosti na nadbytek či deficit.

Závěr

Přestože všechny ovce patří do jednoho druhu, jejich výživové nároky se mezi plemeny výrazně liší. Rozdíly se netýkají pouze intenzity růstu nebo mléčné produkce, ale také využití živin a citlivosti na minerální výživu. Správně nastavená krmná dávka by měla vždy vycházet z plemene, produkčního zaměření i fáze užitkového cyklu.