Oblíbený suffolk
S počtem 4225 bahnic v kontrole užitkovosti je suffolk nejen nejčastěji chovaným plemenem s masnou užitkovostí, ale současně i nejpočetněji zastoupeným plemenem ovcí v České republice, kde se eviduje ve 139 chovech.
Plemeno suffolk vzniklo křížením beranů sothdown s norfolskými ovcemi. V roce 1886 byla v Anglii založena English Suffolk Society, která začala registrovat chovná zvířata a určovat další vývoj plemene. Dnes se vyskytují různé typy s rozdílným tělesným rámcem i zbarvením (například anglický, americký, francouzský, novozélandský, australský apod.).
Berani anglického typu mají kohoutkovou výšku 70 až 80 cm (bahnice 60 až 70 cm), v kříži dosahují 65 až 70 cm, délku těla 100 cm a obvod hrudníku 120 až 130 cm. Pro tento typ je charakteristické intenzivní osvalení. Berani amerického typu jsou vyšší s kohoutkovou výškou 100 až 110 cm (bahnice 70 až 80 cm), jsou delší a dosahují hmotnosti až 160 kg (bahnice 80 až 115 kg). Osvalení je průměrné. Francouzský typ je širší, spíše krátkonohý, a svým osvalením tvoří přechod mezi anglickým a americkým typem. Také u novozélandského typu, který se vyznačuje vyšší stříží kvalitní vlny, se dosahuje výborné růstové intenzity a jatečné hodnoty jehňat. Australský typ suffolka má bíle zbarvenou hlavu i spodní části končetin. Jehňata se vyznačují výbornou růstovou intenzitou srovnatelnou s americkým typem s tím rozdílem, že mají menší ztučnění a lepší osvalení.
Špičková masná užitkovostí a výborné mateřské vlastnosti ve spojení s odolností, klidným temperamentem a odpovídající adaptabilitou hrály klíčovou roli v celosvětovém šíření ovcí plemene suffolk. Od prvních pokusů s využíváním uvedeného anglického černohlavého plemene s krátkou vlnou v hybridizačních programech ovcí pro produkci těžkých výborně osvalených jatečných jehňat s velmi dobrou kvalitou masa v našich chovech uběhlo již šestačtyřicet let.
Taxel
Velké oblibě našich ovčáků se těší také texel, kterého s 1034 bahnicemi v KU najdete ve 40 chovech. Těžištěm chovu plemene texel je západní Evropa, tj. Belgie, Francie, Nizozemsko, Německo. Dále se chová v Austrálii, Jižní Americe, na Novém Zélandu, v USA, Číně, Indonésii, Japonsku a Kuvajtu.
Vlivem rozdílných kulturních tradic chovu, klimatu a přírodních podmínek, včetně rozdílných požadavků na užitkovost a exteriér ovcí v různých zemích světa vznikly rozdílné rázy plemene texel, jejichž šlechtění probíhalo dvěma základními směry. Tím se vyhranily dva základní typy. První z nich je menšího tělesného rámce na krátkých nohách s výrazným osvalením, má mohutnou hlavu a krátký krk. Podle země vzniku se většinou označuje jako typ holandský.
Druhý typ, který je středního rámce a na vyšších nohách má několik subtypů: A to anglický, který je mohutný s velkou hlavou. Dále francouzský, který již nemá „těžkou“ hlavu, má delší krk a tělo a vyniká vysokou plodností. Německý subtyp vyniká velmi pevnou konstitucí a vysokou mléčností, má delší trup na vyšší noze a lehčí klínovitou hlavu, která je předpokladem lehčích porodů.
Ve světě si texel vysloužil pověst plemene s nejvyšší kvalitou masa se zastoupením vysoko oceňovaných partií jatečného trupu a nejnižším podílem vnitrosvalového tuku. Při hodnocení kvality masa spotřebitelé velmi oceňují, že libové, křehké maso se při tepelné úpravě jen velmi málo smršťuje a má vynikající chuť. Berani texel jsou vhodní pro užitkové křížení, protože mají vysokou schopnost přenášet na potomstvo utváření těla, výbornou jatečnou kvalitu masa a nízký obsah vnitrosvalového tuku.
Charollais
S více než čtyřmi sty bahnicemi (ze 16 chovů) v kontrole užitkovosti se řadí na pomyslné třetí místo žebříčku masných plemen charollais. Předností tohoto francouzského plemene je dokonalé osvalení všech tělesných partií s minimálním tukovým krytím. Reprezentuje ovce většího tělesného rámce a živého temperamentu. Bahnice jsou mléčné a dobře přizpůsobivé oplůtkovému systému pastvy. Plemeno je rané, přičemž při dobrém odchovu lze jehnice zapouštět již od sedmi měsíců věku, respektive při dosažení hmotnosti 45 kg. Z důvodu slabšího obrůstu břicha novorozených jehňat vlnou se v našich podmínkách praktikuje bahnění ve stáji, kde by teplota neměla klesnout pod 10°C.
Z hlediska masné užitkovosti patří k nejlepším masným plemenům, využívaným pro produkci vysoce kvalitního libového jehněčího masa. Z důvodu nízkého podílu tuku lze vykrmovat jehňata do vyšších porážkové hmotnosti převyšující čtyřicet kilogramů. Charollaiští berani jsou vhodní pro užitkové křížení téměř se všemi plemeny chovanými u nás. V České republice se plemeno ovcí charollais chová od roku 1990, když první dovoz zrealizovalo ZD Nečtiny.
