Základem je čistota prostředí
Nejdůležitějším krokem je udržet dostatečnou čistotu prostředí. A právě čistota prostředí společně s výživou zvířat a jejich ustájením jeden ze tří podstatných pilířů zdárného chovu. Chovatelé by měli předcházet zbytečnému hromadění výkalů v prostorách, kde se zvířata pohybují. Ideální je zaměřit se očistu chovatelského zařízení v pravidelných intervalech.
Pravidelná mechanická očista
K základním postupům je třeba zařadit důkladnou mechanickou očistu vnitřního vybavení kurníku. Tedy trusných stolů, obvodových zdí, bidel a krmítek. Je třeba odstranit všechny zaschlé zbytky trusu, krmiva. Důležité je také, aby byly ometeny pavučiny, ve kterých se hromadí prach.
Po této mechanické očistě je vhodné provést takzvanou dezinfekci. Jedná se o zásah, jehož cílem je snížit počet choroboplodných zárodků v kurníku. Vhodné je ošetření roztokem sava, hašeného vápna nebo některého dalšího přípravku pro tyto účely určených. Aplikace těchto přípravků by měla proběhnout v době, kdy není drůbež v kurníku. V prostředcích obsažené látky a jejich výpary mohou být pro drůbež toxické. Důležité je si před aplikací důkladně prostudovat informace uvedené na příbalové informaci daného přípravku.
Každoroční péče o výběh
Většina z nás chová zvířata v určitém omezeném prostoru, a to po dobu několika let. Proto je vhodné provést každý rok očistu výběhu. Nejjednodušší je provést zrytí výběhu a následné osetí trávou nebo obilovinou. Další možností očisty je povápnění. Výběh je také možno rozdělit na několik částí a vybraný úsek vždy ponechat nějakou dobu bez přístupu zvířat, aby došlo k ozdravení prostředí vlivem působení podnebných podmínek – slunečního záření nebo mrazu.
Zajištění vhodných mikroklimatických podmínek
Mikroklimatické podmínky ovlivňují velkou měrou zdravotní stav zvířat. Zde můžeme uvést průvan nebo vysokou relativní vlhkost, která souvisí s kvalitou odvětráním kurníku. Odvětrávání můžeme zajistit umístěním vykýře na jeho strop nebo použitím jiné stavební úpravy odvádějící vlhkost z prostor.
Zcela nevhodné je umístění vodní a hrabavé drůbeže v jednom kurníku. Vodní drůbež vytváří značnou vlhkost. Ta není vhodná především v zimních měsících, kdy teploty sahají pod bod mrazu, protože může docházet k omrzání hřebenů kura domácího.
Prevence před parazity
Důležitá je občasná kontrola zvířat, zda nejsou zahmyzena. Prevence před zavlečením cizopasníků do chovu je prováděna aplikací insekticidních přípravků preventivně v okolí kloaky a pod křídla ihned po přivezení zvířat domů z výstavy nebo u každého nového jedince. Vhodné je také provést postřik tohoto přípravku při pravidelné výměně slámy ve snáškových hnízdech. Další možností je využít alternativní způsob, a to na dno hnízd umisťovat například ořechové listí nebo kopretinu vratič, které v sobě obsahují vonné látky, které odpuzují vnější parazity.
Nezbytné pro hrabavou drůbež je popeliště, což je místo, kde je umístěn písek, který drůbeži pomáhá zbavit se ektoparazitů. Slepice se v něm mohou dle potřeby popelit a tím provést mechanickou očistu, kterou můžeme nazvat „suchou sprchou“.
Karanténa
Dalším důležitým krokem, který by měl každý chovatel dodržovat je provádění karantény u nově nakoupených zvířat a v lepším případě také u zvířat, se kterými obesíláme výstavy. Karanténní místnost by měla být od zbytu chovu oddělena. Krmení zvířat v ní umístěný je ideální realizovat na konci krmící smyčky, tak aby chovatel, zabránil svojí činností případnému přenosu nákazy na další zvířata v chovu. Karanténa by měla trvat 4-7 týdnů a odvíjí se od zdravotního stavu zvířat.
Karanténa je rovněž místem, kam umisťujeme zvířata z vlastního chovu vykazující příznaky nějakého onemocnění, pro potřeby dalšího pozorování. Včasným oddělením podezřelých zvířat můžeme dle typu onemocnění předejít propuknutí nákazy v celém chovu.
Závěrem
Správná prevence v chovu, vede k dosažení a udržení dobrého zdravotního stavu zvířat. Dodržováním výše uvedených zásad může chovatel ušetřit značné náklady spojené s následnou léčbou zvířat po propuknutí onemocnění.
