Bažant tmavý nepálský

Bažant tmavý Lonchura leucomelana žije na území od západního Himaláje až po severní Malajsii. Na tomto rozsáhlém území vytváří devět poddruhů. Nejznámější je bažant nepálsky Lophura leucomelana leucomelana, o kterém bude řeč v tomto příspěvku. Další poddruhy jsou (některé nemají české názvy) L. l. crawfurdi, dále bažant bělochocholatý (Hamiltonův) L. l. hamiltoni, bažant (Lathamův) L. l. lathami, bažant čárkovaný L. l. lineata, L. l. melanota, bažant černý (Salvadorův) L. l. moffitti, bažant L. l. oatesi, bažant Williamsův L. l. williamsi

Bažant nepálský dostal své jméno podle místa přirozeného výskytu, kterým jsou horské oblasti Nepálu až do výšky 3 600 m. Jeho velikost je asi 65 cm. V chovech není vzácný, avšak je méně rozšířený než např. bažant zlatý, démantový a stříbrný. Cenově je také přístupný.

Bažanty nepálské jsem fotografoval a o jejich chovu jsem si povídal s úspěšným chovatelem několika druhů bažantů Štefanem Šulákem. Patří k dlouholetým obdivovatelům těchto ptáků, je členem SZCH a také členem Klubu chovatelů bažantů, holoubků, okrasné vodní drůbeže a měkožravého ptactva. Své odchovy obvykle vystavuje na celostátní výstavě zvířat v Nitře a v Trenčínské Turné.

 

Bažanty nepálské, stejně jako ostatní druhy bažantů, chová ve voliérách 2,5 m širokých, 2,5 m vysokých a 4 m hlubokých. Dno voliéry tvoří půda s vrstvou drobného štěrku. Celá voliéra je zastřešená, aby v ní bylo sucho. Naše klimatické podmínky bažantům nepálským vyhovují, protože naše zimy jsou podstatně mírnější než zimy v jejich přirozeném biotopu. Všechny chované exempláře pochází z domácích odchovů. Mláďata přebarvují do šatu dospělých už v prvním roce, takže páry z mladých jedinců lze sestavit už na podzim. Pohlavně dospělé a schopné rozmnožování jsou již v následujícím roce. Podle zkušeností Š. Šuláka je lze chovat nejenom v párech, ale i v hejnech, v nichž na jednoho samce připadají dvě až tři samičky.

Začátek toku v podmínkách západního Slovenska připadá na začátek až polovinu března a nejpozději koncem března nastupuje snáška. Bažantice snese na zem, do prohloubeniny pod keřem vystlané listím nebo v zákoutí vytvořeném z jehličnanů, například použitých vánočních stromečků, 8 až 12 nahnědlých vajec, ale i méně, například pouze dvě. Délka inkubace je 25 dní. Snesená vejce chovatel podkládá pod kvočny domácí zdrobnělé drůbeže. Po vylíhnutí je kvočna v samostatném boxu a pečuje o mláďata, dokud jim nenaroste peří.  Někdy se stane, že kvočna začne znovu snášet, sedí na neoplodněných vajíčkách a bažantíci se na noc snaží pod ni ukrýt, což vypadá komicky, protože mají pod kvočnou jenom hlavu a zbytek těla se pod ni nevejde.

Někteří chovatelé využívají jenom líhně, a to z toho důvodu, že právě když je kvočna potřebná, žádná domácí zdrobnělá slepice nekvoká. Líheň k líhnutí bažantů se vyreguluje na teplotu 38,5 oC a teplota v ní může klesat až na 37,5 oC. Pokud je teplota v líhni nastavená správně, po uplynutí inkubační doby 25 – 26 dní se bažantíci začnou klubat a do 24 hodin od začátku klubání se vylíhnou.  Ve skořápce po zdravém vylíhnutém bažantíkovi se nenachází zbytek bílku ani krve.  Někdy se stává, že líhnoucí se bažantík udělá ve skořápce otvor, ve kterém mu uvízne zobáček, takže pak nemůže dokončit naklování skořápky ve tvaru věnce důležité pro to, aby mládě mohlo skořápku opustit. V takovém případě musí chovatel mláděti z vejce pomoct, jinak by v něm uhynulo.

Líheň by měla mít vlhkoměr, aby bylo možné sledovat požadovanou vlhkost. S tím v dnešní době problémy nejsou, specializované firmy dodávají líhně a inkubátory vybavené vším potřebným. Na začátku inkubování vajec by se relativní vlhkost v líhni měla pohybovat v rozmezí 40 až 50 %, před líhnutím by se měla zvýšit na 60 až 65 %.  K vytváření a udržování potřebné vlhkosti v jednoduché stolní líhni slouží nízká plechová nebo plastová nádobka s vodou.

Po vylíhnutí a uschnutí se bažantíci dávají pod elektrickou „kvočnu“.  Při malém počtu mláďat chovatelé využívají k vyhřívání malé odchovny keramické žárovky, někdy stačí k vyhřátí například větší krabice s 5 až 7 bažantíky i obyčejná žárovka, která odchovnu vyhřívá na 32 oC. Postupně, jak se bažantíci opeřují, je jim dán větší prostor a umelou kvočnu využívají v takové vzdálenosti, ve které jim teplota nejvíc vyhovuje. Po dosažení věku 10 týdnů se mohou přemístit do vnější zastřešené voliéry.

 

Mláďata dostávají směs pro bažanty, např. Bažant Mini první tři až pět týdnů, později se přechází na kompletní krmné směsi podle věku a chovatelské sezóny.  Od třetího dne věku mláďat chovatel přidává do sypké směsi nebo pšeničného šrotu strouhanou mrkev, strouhaná jablka a mladé nadrobno posekané zelené kopřivy. Ve věku 30 dní se kroužkují kroužky o vnitřním průměru 12 mm.

Bažanty nepálské se živí převážně rostlinnou potravou, dostávají zelené krmivo, v zimě se do měkké míchanice z ovoce a zeleniny přidává sušená kopřiva, dvakrát v týdnu cibule rozkrojená na poloviny, také nakrájený česnek, z obilovin pšenice, koncem podzimu v rámci přípravy na zimní období kukuřice a kukuřičný šrot a trochu slunečnice.

Příklad klasického krmení: v období klidu dostávají pšenici, ječmen, oves, žluté a červené proso, z luskovin pelušku, vikev a bob, bobule jeřabiny červené. Vhodné jsou i okopaniny, hlízy topinamburu, mrkev, brambory, krmná řepa a kedlubna, z ovoce jablka. V předjaří se zkrmuje naklíčená pšenice, ječmen a oves. Měkké míchanice se připravují z kukuřičného šrotu s přídavkem strouhanky, vařených vajec a vitamínových a minerálních přípravků.  Vhodné jsou i larvy moučných červů. Přístup ke gritu trvalý. Kromě tohoto klasického způsobu se jako nejvhodnější jeví kompletní krmné směsi pro bažanty sypké nebo granulované, případně kombinace obou druhů.

Aktualita

E-book

E-book Nosnice zdarma