Specifika chovu jednotlivých druhů drůbeže

Jednotlivé druhy drůbeže mohou mít různé sociologické chování – některé sedí na vejcích, zatímco jiné ne a mezi drůbeží najdete monogamní i polygamní druhy. Velké rozdíly jsou i ve vzhledu jednotlivých druhů.

Rozdíly ve vzhledu drůbeže

Mezi jednotlivými druhy drůbeže existují větší nebo menší rozdíly v rámci jejich fenotypu, tedy zevnějšku. Pro příklad si můžeme uvést například výrazné rýhování na krku u hus českých, vývin kačírku u kachen, chocholky, manžety, vous nebo různorodé typy hřebenů u kura domácího. Nánosek a bradavičnatost u krůt, přilbu a specificky utvářené laloky u perliček.

Neměli bychom zapomenout ani na pohlavní dimorfizmus, tedy rozdíly mezi samcem a samicí. U některých druhů a barevných rázů je tento rozdíl dosti patrný – například u pižmovek je samec výrazně větší než samice, u kachen v době toku samec disponuje pestrobarevným svatebním šatem, oproti kachně, která je zbarvena krypticky, tedy nenápadně.

Chov drůbeže

U kura se setkáváme u kohoutů s výrazněji vyvinutými ostruhami i znaky hlavy, dále u divoké řady barevných rázů kura také s výrazně odlišným zbarvením obou pohlaví. U kohoutů plemen s normální strukturou opeření je typická také jeho odlišná struktura oproti slepicím. Opeření kohoutů je v krčním a jedlovém závěsu špičaté, dále mají kohouti v menší nebo větší míře vyvinutá srpová pera v ocase.

Rozdíly v sociologickém chování

Výrazné rozdíly nacházíme také v rámci jejich sociologického chování, které si s sebou nesou od svých divokých předků a které byly upevněny následným cíleným výběrem a zušlechťovány při jejich chovu v zajetí. Tedy při domestikaci. Některé druhy si i v průběhu domestikace zachovávají pud sezení na vejcích a výchovy mláďat. Tento pud si zachovávají především husy, pižmovky, krůty nebo bažanti. Jiné druhy jej zcela ztratili a jsou cíleně šlechtěny na vysokou produkci vajec, například křepelky nebo lehká nosná plemena kura domácího.

Některé plemena jsou spíše monogamní - to znamená, že žijí v páru a chovné kmeny je třeba sestavovat již na podzim. Příkladem takového monogamního plemene může být husa česká. Oproti tomu kachny, pižmovky, krůty, perličky, křepelky nebo bažanti jsou polygamní, což znamená, že samec má ve svém harému větší množství samic.

Typické znaky drůbeže

Pokud se zaměříme na jednotlivé znaky druhů drůbeže, najdeme na každém z nich různorodá specifika. U vodní drůbeže jsou to plovací blány, které slouží podobně jako vesla na lodi ke snadnějšímu pohybu ve vodě. Dále mají na zobáku vyvinuté lamely, ty jim zase pomáhají zachycovat potravu, kterou filtrují z vody.Typické znaky drůbeže

U některých druhů, jako například u pižmovek, jsou výrazněji vyvinuté drápy, které jim v jejich přirozeném biotopu mokřadů slouží ke snadnějšímu pohybu po spadlých stromech. U pižmovek se můžeme setkat také s další zajímavostí, čímž je neopeřený obličej u dospělých zvířat s typickou bradavičnatostí a plochým nánoskem v oblasti nad nozdrami. Jedním z dalších znaků pižmovek je účes, jenž se nachází v oblasti temene a týlu. Jedná se o peří, které pižmovky v případě vzrušení napřimují.

U hus se můžeme zase setkat s hrbolem, tím disponují plemena, která v sobě nesou krev husy labutí. Mezi další znaky hus patří podbradní lalok a podbřišek, který je u hus velice důležitým plemenným znakem.

Co se týče znaků drůbeže, tak nejrůznorodější skupinou je kur domácí. U toho se setkáváme s nepřeberným množstvím kožních útvarů a pernatých ozdob. Například hřeben má mnoho různých tvarů. Nejčastěji se u kura setkáváme s hřebenem listovým nebo růžicovým. Méně častý je hřeben motýlkový, růžkový nebo čížkový. Kur může disponovat také celou řadou pernatých ozdob, například chocholem, vousem, licousy, manžetami, supími pery nebo punčoškami.

Pro krůty je specifická bradavičnatost v oblasti hlavy a části krku. Vývin nánosku v oblasti kořene zobáku horní čelisti, který se v době vzrušení zvířete mnohonásobně zvětšuje. Krocani a některé starší krůty disponují štětkou, což je shluk štětičkovitých per v oblasti hrudníku.

Pro perličky je typické utváření hlavy, kde najdeme hned několik znaků. Jedním z nich je přilba, která je u perláka stejně jako laloky výrazně vyvinutá. Perličky mají také výrazněji vyvinuté nozdry, neopeřenou hlavu a mezi laloky disponují uzdou. V oblasti týlu mají specifický shluk nitkovitých per. Oproti ostatním druhům hrabavé drůbeže perláci nemají (stejně tak jako samci křepelek) vyvinuté ostruhy. Křepelky jsou specifickým druhem drůbeže, který byl po generace šlechtěn na vysokou produkci vajec. Je pro ně typické přilehlé opeření a na jejich těle nenacházíme žádné výraznější kožní útvary.

Rozdíly ve vzhledu drůbeže

U bažantů je velmi markantní rozdíl ve zbarvení. Kohouti jsou zbarveni velmi pestře a extravagantně a většinou mají vyvinuté ostruhy. Zatímco slepice mají zbarvení kryptické, které jim v přirozeném prostředí poskytuje ochranu před predátory v době sezení na vejcích a odchovu mláďat.

U běžců (oproti všem ostatním druhům drůbeže) se setkáváme s tím rozdílem, že na vejcích nesedí samice, nýbrž samec. Pro emu je typická tmavě tyrkysová barva skořápky, nandu disponuje žlutou barvou skořápky. U pštrosů dvouprstých je barva skořápky mléčná.

Aktualita

E-book

E-book Nosnice zdarma