Klinické příznaky a výskyt
Nejprve je pozorován náhlý vysoký úhyn. Při delším vývoji onemocnění mohou mít králíci vysokou teplotu a lze u nich pozorovat krvavý výtok z nosu.
Onemocnění se vyskytuje u chovných samic i u výkrmových králíků. Mortalita přitom může být až 90 %, přičemž inkubační doba je pouze 48 hodin. Zvířata, která se uzdraví, jsou odolná po dobu 6 měsíců. Ve vnějším prostředí virus dlouhodobě přežívá a je extrémně odolný. Neškodí mu ani mráz, ani vysoké teploty nad 30 °C. Viry také tvoří několik kmenů. Nemocní králíci virus vylučují ve všech sekretech včetně moči a výkalů.
Šíření viru
Mor králíků se snadno šíří přímým kontaktem mezi zvířaty, virus dokáže vstoupit do organismu králíka přes nosní sliznici nebo spojivku. Značná odolnost v prostředí znamená, že mor se bez problémů šíří nepřímo, krmivem, vodou, stelivem a pomůckami. Virus moru králíků přímo šíří bodavý hmyz. Mouchy, které přišly do styku s infekčním materiálem – výkaly či mrtvými králíky – šíří virus mechanicky na svém těle i ve svém trávicím traktu, pro další králíky je infekční všechno, na čem takové moucha seděla či na co kálela. Mechanickým roznašečem nákazy může být i chovatel.
Prevence
Jedinou prevencí je očkování vakcínami Pestorin, Pestorin mormyx (kombinovaná vakcína), Nobyvac, Castorex, Morin. O nejúčinnějším programu očkování se poraďte s veterinářem. Očkování je nutno pravidelně opakovat (např. co 4 měsíce).
Nová forma moru králíků RHDV2
V Evropě se vyskytuje od roku 2010 (nejdříve ve Francii), v České republice se tato forma moru vyskytuje od roku 2017. Zajímavostí je, že na rozdíl od klasického moru, kromě králíků, může napadat také zajíce. Inkubační doba je 3-6 dnů. Mortalita 60-100 %. Od klasického moru se poměrně liší, a proto je považován za vzdálený serotyp. Virus je v prostředí velice odolný. Podobně jako u klasického moru přežívá i v mrazu. Šíří se přímým kontaktem, vodou, krmivem, infikovanou podestýlkou. Na pasivním přenosu se podílí i krev sající hmyz. Infikovat se mohou králíci různého věku.
Průběh
Průběh onemocnění může být perakutní, akutní, subakutní nebo v ojedinělých případech chronický. Obvykle probíhá infekce perakutně (náhlý úhyn bez klinických příznaků). Inkubační doba je u RHDV2 3-5 dní. Akutní průběh se vyznačuje náhlým nástupem klinických příznaků jako je anorexie, apatie, horečka či nervové příznaky. Ke smrti dochází většinou do 3 dnů od nástupu horečky. Chronický průběh se vyskytuje jen u malého procenta nakažených zvířat (cca 5-10 %).
Oproti infekci klasickým morem jsou po infekci virem RHDV2 úhyny velmi malých králíčat již od věku 15 až 20 dnů. Patologický nález je stejný jako u virů RHDV, je možné nalézt krvácení na plicích, zvětšenou slezinu a změny na játrech. Králíci, kteří nákazu přežijí mají dlouhodobou imunitu proti tomuto viru. Mohou ovšem virus ve svých sekretech nadále vylučovat a tím jsou nadále zdrojem nákazy.
Prevence
Díky tomu, že virus RHDV2 má odlišné antigeny oproti klasickému moru, pro vakcinaci je nutné použít speciální vakcínu. Účinek vakcíny proti klasickému moru prevenci RHDV 2 je velice omezený. Je nutné použít vakcínu: Eravac, Nobivac, Pestorin RHDV2. O vhodné léčbě se poraďte s veterinářem.
