Kondice se může v průběhu života měnit, a to k lepšímu, ale i k horšímu stavu. Snahou chovatele je tyto aspekty maximálně vyprofilovat a zabezpečit cílený celkový dojem při pohledu na zvíře. Zásadní význam má hodnocení kondice u produkčních zvířat, kde pohledem a zejména pohmatem můžeme odhadnout hodnotu takového jedince.
Typy kondice králíků v domácím chovu
V domácím chovu králíků se převážně lze setkat s následujícími typy kondice.
Kondice chovná (plemenná)
Chovná kondice je předpokladem pro úspěšnou reprodukci. Význam má u obou pohlaví, nicméně u králic je vhodné jí věnovat poněkud větší pozornost s ohledem na možnost ztučnění při nesprávné výživě. Na druhou stranu, častou chybou některých chovatelů je podceňování chovné kondice u samců, což se může odrazit v např. zhoršeném sexuálním libidu či slabém spermiogramu. Laicky řečeno, králík v chovné kondici „není ani hubený, ani tlustý“.
Kondice výkrmná
Výkrmná kondice je předpokladem pro kvalitní jatečnou hodnotu, především jatečnou výtěžnost. Snahou je, aby králík byl schopen přetvořit živiny ze speciálně vybalancovaných diet do žádoucího produktu – masa. Pro tento účel se hodí vybraná plemena králíků (např. Burgundský, Kalifornský, Kuní velký, Siamský velký), nicméně nejlepších výsledků dosahují speciálně vyšlechtění kříženci – brojleroví králíci, i když ti mají zvýšené nároky na ošetřování a výživu než zástupci čistokrevných plemen. Z pohledu jatečného zpracování, optimální je porážkový věk okolo 3. - 4. měsíce věky, kdy králíci přetvářejí živiny z krmiva hlavně do svaloviny, což lze navenek nahmatat. Takoví králíci mají i zaoblené tělesné tvary, což je dáno optimální vývinem podkožního tuku. Starší králíci již ukládají živiny do struktur svého těla málo a hlavně do formy tuků – břišního i podkožního, což je však nežádoucí. Králíci s výrazně výkrmnou kondicí – silnou kůží, která nezřídka tvoří převisy, nejsou vhodní pro chovnou, natož výstavnickou činnost.
Kondice výstavní
Výstavní kondice je předpokladem pro úspěšnou prezentaci na výstavách a přehlídkách. Králík je vlastně ve „vylepšené“ chovné kondici s tím, že je v poněkud lepším výživném stavu. Dále se dbá na celkový vynikající dojem, harmonii tělesných celků, povahu a vhodnost zvířete pro hodnocení exteriéru, a zejména kvalitu srsti. Srst je jedním z nejzřejmějších ukazatelů zdraví- požadavkem je lesklá, přiléhavá, hustá srst s vyrovnaností po celém těle. Výraznému zlepšení srsti a dosažení výstavní kondice králíků vůbec je aktuálně věnován velký prostor v chovatelské praxi, s čímž úzce souvisí i nabídka specializovaných diet pro králíky.
Obr. 1 Výstavní kondice se nejvíce projevuje na osvalení a srsti králíka
